Moderní sebeobrana ve slovinských médiích

Moderní sebeobrana zaujala slovinská média

Česká Moderní sebeobrana patří mezi projekty, které ve své reportáži o SozialMarie 2026 představila slovinská veřejnoprávní RTV. Autorka Špela Novak ukazuje, jak mohou konkrétní potřeby lidí vést ke změnám ve společnosti.

U českého projektu se věnuje prevenci násilí, rozpoznávání rizik a nastavování osobních hranic. Sebeobranu přibližuje jako dovednost, kterou mohou využít také lidé bez výrazné fyzické převahy. Důležitá je i ochota zastat se člověka, který čelí násilí nebo obtěžování.

Reportáž představuje také slovenský program podpory ukrajinských dětí ve školách a slovinské Kino bez bariér. Tři oceněné projekty propojuje snaha zpřístupnit pomoc, bezpečí a kulturní život lidem, kteří v nich narážejí na překážky.

Přečtěte si reportáž RTV SLO (slovinsky).

Související rozhlasový pořad

Odkaz na pořad Prvi (slovinsky).

 

Přečtěte si český překlad článku

Kino pro nevidomé, sebeobrana pro ženy a ministerstvo empatie - sociální inovace 2026

 

Jak snížit sociální vyloučení určité skupiny lidí, riziko, že se jednotlivci stanou oběťmi násilí, jak usnadnit přechod do školy dětským uprchlíkům a jak umožnit nevidomým, slabozrakým, neslyšícím a nedoslýchavým lidem podílet se na kulturním životě? Projekty sociálních inovátorů vznikají z konkrétních potřeb místních komunit a jejich význam oceňuje cena SozialMarie, která je nejstarším evropským oceněním za sociální inovace. Letos se ve Vídni udělovala již po dvaadvacáté a mezi oceněnými je i slovinský projekt Kino bez bariér (Kino brez ovir).

Společnost se dnes potýká s řadou problémů, pro které nemáme systémová řešení. Válka na Ukrajině ukázala, že některé země, které se musely náhle vyrovnat s velkým množstvím uprchlických rodin, nemají žádné zvláštní programy pro snazší začlenění cizojazyčných dětí do vzdělávacího systému. Ženy, které jsou oběťmi fyzického a psychického násilí, nemají podporu, aby se mu dokázaly vzepřít. Nevidomí, slabozrací, neslyšící a nedoslýchaví nemají možnost sledovat filmové novinky v kinech.

Projekty zaměřené na tyto tři problémy jsou držiteli letošních prvních tří cen SozialMarie za sociální inovace, respektive za nové způsoby či přístupy k řešení těchto komunitních problémů.

Mnoho lidí si kvůli nedostatku finančních prostředků a také špatnému přístupu k informacím nemůže dovolit energetickou obnovu svého domova a potřebují v tomto směru pomoc. V regionu Lika v Chorvatsku mají velké problémy s odpadní ovčí vlnou - vznikla však sociální inovace, která ji zpracovává na účinná hnojiva. V Maďarsku vzniklo pod Orbánovou vládou digitální „ministerstvo lásky a empatie“ s myšlenkou vlády, které záleží na blahu občanů. Rovněž v Maďarsku založili komunitní městské zahrady - což je sice něco, co už leckde existuje, ale pro tamní lokální prostředí jde o významnou sociální inovaci. Slovenské centrum komplexní pomoci lidem bez domova poskytuje na jednom místě jak ubytování, tak pomoc při hledání zaměstnání a zdravotní péči.

Cenu publika v soutěži SozialMarie letos získal rakouský projekt zaměřený na strategické litigace (vedení strategických soudních sporů), jejichž cílem je dosáhnout přelomových rozsudků rakouských a evropských soudů pro zlepšení právní ochrany žadatelů o azyl.

Co funguje někde, nemusí fungovat jinde. Proto jsou důležité lokální přístupy, ale zároveň i spolupráce a šíření myšlenek. A proto je každoroční slavnost nadace Unruhe Privatstiftung významná nejen z hlediska udělování cen těm nejlepším projektům tohoto druhu, ale také jako příležitost pro setkávání realizátorů projektů z různých zemí, kteří si své nápady vyměňují i na workshopu.

 

Sociální inovace mohou nakonec vést i k systémovým řešením

Do ruského útoku na Ukrajinu nemělo Slovensko žádnou zvláštní strategii ani program pro vzdělávání uprchlických dětí. Tyto děti kromě toho, že mluví cizím jazykem, zažily obrovská traumata a často potřebují i psychologickou podporu, Na to však učitelé nejsou vyškoleni.

Lidé zapojení do projektu Inclucentrum rozpoznali potřebu poskytování individuální pomoci. V Bratislavě tak mají jazykové centrum pro 40 dětí, které nemluví slovensky. Ještě více ovšem vnímali nutnost přijetí systémových opatření, která pak ve spolupráci s ministerstvem školství zavedli do slovenských škol. Mezi ně patří mimo jiné přípravný školní rok pro uprchlické děti a přizpůsobené zkoušky.

„Loni v létě jsme na Slovensku přijali reformu maturitních zkoušek a zkoušek, které žáci skládají na konci základní školy. Tyto zkoušky jsou pro ně sice také ve slovenském jazyce, ale jsou přizpůsobené jejich úrovni znalosti jazyka,“ vysvětluje Viktor Križo, zástupce programu Inclucentrum. Projektu, který v letošním ročníku SozialMarie získal první cenu. Od prvního ledna letošního roku jsou ze zákona přizpůsobeny také ústní zkoušení a kontrolní práce ve školách.

Kromě jazykových úprav potřebují děti z Ukrajiny také psychologickou pomoc. „Ve slovenském školském systému jsme neměli psychology z jiných zemí, pouze slovenské. V Inclucentru se nám to ale podařilo změnit, takže nyní máme v bratislavských školách zaměstnáno 7 ukrajinských psychologů a speciální oddělení, které je určeno právě pro práci s ukrajinskými dětmi. Vedle toho nově zaměstnáváme také vietnamskou pedagožku a psycholožku, která je mimořádnou odbornicí a věnuje se speciálně dětem z Vietnamu. Takže se nyní nevěnujeme pouze ukrajinským dětem, ale i dětem z Turecka, Číny a odjinud.“

Na otázku, s jakými psychickými problémy se dětští uprchlíci potýkají, odpovídá: „Především byli, alespoň zpočátku, často zcela stažení do sebe. Nemluvili, nic nedělali, jen seděli ve třídě a mlčeli. V tom jim ukrajinští psychologové dokázali velmi pomoci, aby začali o svých emocích mluvit. Teď se ale často setkáváme s tím, že jsou agresivní, plní hněvu a někteří ukrajinští teenageři jsou i radikalizovaní. Zejména ti, kteří nejsou v našem programu pomoci.“

Tento program totiž zatím zasahuje méně než dvacetinu z více než 20 000 ukrajinských dětí na Slovensku. Avšak systémové posuny se, právě díky jejich zásluze, již dějí.

 

Moderní sebeobrana

Podle průzkumu Eurostatu bylo v České republice více než 7 procent žen v partnerském vztahu již někdy obětí fyzického násilí a téměř třetina obětí psychického násilí. Opatření k prevenci násilí nejsou dostatečná a povědomí veřejnosti o tom, že za velkou většinu násilných činů jsou zodpovědní lidé, kteří jsou obětem blízcí, a nikoli cizinci, je nízké. Obtěžování je příliš často tolerováno jako normální jev a bezmoc obětí násilí je vnímána jako samozřejmost.

Český projekt moderní sebeobrany (Soudobá samoobrana), který získal druhou cenu v letošním ročníku, toto společenské vnímání mění a zvyšuje povědomí zejména u žen, že nemusí být nutně bezmocnými oběťmi, ale mohou se násilí vzepřít. A to i v případě, že jsou fyzicky slabší než útočník.

„K nám přicházejí většinou, přibližně z 90 procent, ženy. Učíme ale i děti a další lidi, kteří se násilí možná nemohou vzepřít čistě fyzickou silou, jako jsou senioři nebo lidé s tělesným postižením. Učíme však i muže. Myslíme si totiž, že základní znalosti sebeobrany by měl mít každý, a navíc chceme předcházet efektu přihlížejícího (efektu pasivního pozorovatele). Když jsou lidé svědky násilí nebo obtěžování, měli by se postavit na stranu oběti,“ zdůrazňuje Bětka Hamrová.

Veřejnost vzdělávají také prostřednictvím podcastů, článků a příspěvků na sociálních sítích, aby zasáhli co nejvíce lidí po celé České republice, ale i v sousedním Slovensku, a svůj dosah plánují ještě rozšířit.

„To, na co se obvykle zapomíná, je, že ve chvíli, kdy nám hrozí nebezpečí nebo útok, často ztuhneme. Mnoho lidí si to neuvědomuje, ale v 70 procentech případů jednoduše zamrzneme. Je to velmi častá reakce, ale většinou jí dokážeme předejít už jen tím, že víme, že se to děje. A to je také něco, co se snažíme lidi naučit.“

Při těchto školeních však nejde jen o nácvik fyzické reakce na tělesné napadení, ale také o zvyšování sebevědomí a učení se tomu, jak říct „ne“ i v intimních vztazích.

„Mnoho lidí, kteří prošli našimi kurzy, nám píše, že jim změnily život. Nejen proto, že se naučili čelit násilí, ale také proto, že si dokázali nastavit zdravé osobní hranice. Někteří po našem kurzu ukončili vztah, ve kterém byli oběťmi násilí, protože si konečně, pravděpodobně poprvé v životě, začali uvědomovat, že mohou říct NE. A to je obrovský posun v　myšlení.“

Kvůli tomuto pohledu jsou sice po celou dobu svého desetiletého působení také terčem útoků, mimo jiné ze strany představitelů tradičních bojových umění, kterým se nelíbí jejich odlišný přístup, aktivizace žen a myšlenka, že k sebeobraně nepotřebujete dlouholetý trénink, ale že se dá mnohé naučit za krátkou dobu, říká Bětka Hamrová.

„Takové projekty se staví proti tomu, jak je společnost uspořádána. Je postavena na patriarchálních hodnotách; když je někdo v nouzi, lidé se dívají jinam. To se snažíme překonat. Chceme dát lidem sílu a aktivovat je. Podobně to dělají i lidé v jiných projektech, v různých oblastech.“

 

Kino bez bariér

A to i ve Slovinsku. Což letos opět rozpoznali porotci projektu SozialMarie a třetí cenu udělili projektu Kino bez bariér (Kino brez ovir),  tedy filmovým projekcím přizpůsobeným pro nevidomé, slabozraké, neslyšící a nedoslýchavé. Projekce probíhají střídavě v Cerknici, Celji a Radovljici a jezdí na ně návštěvníci z celého Slovinska.

„Protože to nevidomým a neslyšícím konečně umožňuje zúčastnit se projekce společně s námi. Ve světě filmu jsme to dosud neměli, alespoň ve Slovinsku ne. Je důležité, že to děláme společně s nimi,“ říká o významu projektu jeho koordinátor Gregor Janežič z Kulturního domu Cerknica.

Filmy vybírají na základě přání diváků, přičemž jde o nové filmy, které se aktuálně souběžně promítají v kinech po celém Slovinsku.

Vynořila se mi však otázka, proč neslyšící a nedoslýchaví potřebují speciálně upravené projekce u cizojazyčných filmů s titulky. „Jejich mateřským jazykem je znakový jazyk a některá slova jsou pro ně často nesrozumitelná, protože je v každodenním životě nepoužívají. Mohou sice sledovat titulky, ale pomáhají si také s tlumočnicí v rohu plátna.“

Zájem je obrovský, říká Gregor Janežič, který už má plány na další projekty. „Chci připravovat také projekce pro lidi na autistickém spektru, kteří v kině rovněž potřebují speciální úpravy. Ty jsou podobné úpravám pro nevidomé s audiopopisem, protože zvuky jsou pro ně někdy příliš hlasité, nebo jim vadí příliš silné světlo či výrazné barvy.“

Letos se do soutěže SozialMarie přihlásilo 12 slovinských projektů. Mezi nominovanými na ceny byl vedle Kina bez bariér také projekt městských konferencí městské obce Celje. „Spolupráce není jen součástí politické agendy současného vedení městské obce Celje, ale je to něco, v co skutečně věříme. Protože pokud chceme komunitu utvářet tak, aby byla dobrá pro všechny, musí se na tom všichni podílet,“ říká Gregor Deleja, ředitel městského úřadu v Celji.

První konference se konala na jaře 2023 a diskutovalo se na ní o vizích pro město. Následující byly více tematické: energetika, participativní rozpočet, hospodářský rozvoj, dostupnost bydlení, zajištění kvalitních pracovních míst, mobilita a co všechno ovlivňuje rozhodnutí lidí ve městě zůstat.

 

Energetická chudoba

Důraz na komunitu a spolupráci je také v popředí zájmu chorvatského energetického družstva KLIK v Križevci. Nejedná se o družstvo, které by investovalo do komunitních energetických projektů, ale podílí se na nich především informováním a pomocí občanům, a to i při podávání žádostí o dotace na obnovitelné zdroje energie.

Martina Nemčić konstatuje, že lidé jsou obecně stále málo informovaní. „Hodně se mluví o energetické chudobě, ale lidé stále nevědí, co to je. Když jsem dnes na workshopu mluvila se zástupci jiných nominovaných projektů z Chorvatska, jedna paní si při zmínce o pojmu energetická chudoba myslela, že to znamená, že člověk nemá energii jako takovou. Jako když řeknete: dnes ráno jsem se vzbudila bez jakékoli energie. Často panuje názor, že energeticky chudí lidé jsou ti na okraji společnosti, ale to je omyl. Mnohdy jsou to lidé, kteří jsou zaměstnaní, ale zároveň se starají o děti, o starší příbuzné a ze svého platu jen stěží pokryjí náklady na energie. Proto šetří na topení, žijí v nevytápěných domech nebo si nekoupí jiné nezbytné věci, protože musí nejdříve zaplatit účet za elektřinu. Všichni tito lidé žijí v energetické chudobě. Vzhledem k cenám energií by se dalo říct, že se to týká téměř všech obyvatel Chorvatska.“

Chorvatsko nemá ani na národní úrovni stanovená kritéria pro to, co energetická chudoba znamená. Říká, že z tohoto důvodu nebylo možné vypisovat oficiální výzvy na pomoc energeticky chudým domácnostem, a dělalo se to víceméně od oka. To se však přece jen mění.

Na družstvo Klik se kromě občanů Križevců obracejí obyvatelé z celého Chorvatska, kteří ve svém okolí nenašli pomoc s podáním žádosti o dotace. Sami se financují především z projektů Evropské unie, velké množství práce dělají dobrovolně a některé své služby si nechávají platit. Istou dobu měli podporu místních úřadů, ale když se vyměnilo vedení, změnilo se to, dodává.

V čem vidí Martina Nemčić přínos projektů sociálních inovací? „V tom, že se zaměřují na problémy, které jsou na národní úrovni opomíjené – politici se jimi nezabývají, a především se jimi nezabývají volení zástupci lidu v Bruselu, kteří jsou zcela odtržení od reality v terénu. Všímám si, že my všichni, kdo se tím zabýváme, máme stejné potíže: všichni se kvůli financování svých aktivit hlásíme do obrovského množství projektů.“

Zároveň narážejí na legislativní omezení, která příliš pomalu reagují na rozvoj energetických družstev.

V podmínkách, které jsou v mnoha oblastech velmi nejisté, kdy systémová řešení vznikají pomalu nebo vůbec a kdy jsme svědky silného tlaku na omezování státních zásahů, jsou lokální projekty ještě důležitějším faktorem společenské koheze (soudržnosti) než jindy. Ocenění jako SozialMarie uznávají jejich význam i mimo jejich lokální prostředí. Především však jejich význam oceňují samotní uživatelé.