InDU

Projekt reaguje na sociální vyloučení a zkreslené vnímání lidí s postižením, kterým tito lidé často čelí. Stávající produkty určené pro osoby s postižením často zdůrazňují samotné postižení jako jejich hlavní identitu, místo aby uznaly jejich schopnosti, dovednosti a talenty. Tím vznikají negativní kulturní stereotypy a zároveň se omezuje možnost, aby tito lidé autenticky vyjadřovali svou skutečnou identitu. Mnohá současná řešení se zaměřují primárně na poskytování pomoci, nikoli na podporu spolupráce, sebevyjádření a aktivní účasti.

V projektu InDU hraje identita přednostní roli před postižením, a to prostřednictvím inkluzivního designu produktů. Tašky TRIANGLE, VEST, 2v1 a APRON spojují funkční přístupnost s atraktivní estetikou, čímž oslovují široké publikum daleko za hranicemi specializovaných trhů. Namísto tradičních modelů založených na pomoci projekt staví na spolupráci a spolutvorbě, která lidem s postižením umožňuje vyjádřit vlastní identitu a současně vytvářet řešení přínosná pro všechny – bez ohledu na schopnosti.

Sanja Bencetić z Univerzity v Záhřebu spolupracuje s Irenou Rački z organizace URIHO, která se specializuje na pracovní rehabilitaci osob s postižením. Studenti designu a mladí profesionálové se společně se zaměstnanci URIHO podílejí na inkluzivním výzkumu, který propojuje participativní metody s praktickými výrobními postupy. Výroba a distribuce produktů je v rukou URIHO, což zajišťuje, že všechny výrobky zůstávají skutečně dostupné pro široké spektrum uživatelů.

Díky tomuto průkopnickému přístupu získávají vzdělávací rámce i procesy vývoje produktů zásady inkluzivního designu. Posílení postavení a uznání osob s postižením tvoří základ celé metodologie. Změna kulturního vnímání je možná, když se designérské vzdělávání propojí s reálnou spoluprací a společným tvořením. Design se tak stává silným nástrojem pro vytváření udržitelných a současných řešení, která staví na inkluzivitě a spolupráci. Budoucí designéři i členové komunity se v tomto procesu učí rozpoznávat hodnotu a přínos lidí s postižením jako rovnocenných a kreativních aktérů změny.

Tuto participativní a inkluzivní metodologii lze uplatnit i mimo oblast produktového designu – umožňuje nahlížet odlišnosti jako cenné přednosti, nikoli jako omezení. Společenské postoje se mění, když iniciativy prosazují vnímání postižení jako jedné ze součástí identity, nikoli jako její určující charakteristiky. Promyšlený designový přístup ukazuje, že změna vnímání může podnítit širší kulturní proměnu, která povzbuzuje k uznání vnitřního potenciálu každého člověka – bez ohledu na jeho schopnosti či omezení.